O nás

Ryze český obchod Susi.cz jsme otevřeli v roce 1993 na základě hlubokého studia japanologie a obdivu k Japonsku. S touhou přivést do České republiky nádech japonské kultury jsme začali dovážet originální japonské suroviny a zboží. V současné době nabízíme ucelený výběr japonských potravin, keramiky i dárkových předmětů prostřednictvím útulné prodejny v Praze – Michli a vlastního internetového obchodu.

Zboží dovážíme převážně od japonských firem. Chceme zachovat autenticitu japonské kuchyně, nikoliv prodávat náhražky. Základem pro japonskou kuchyni je totiž právě výběr kvalitních surovin - nelze se obejít bez kvalitní rýže, kvalitní přírodní sójové omáčky, kvalitních pohankových či pšeničných nudlí či správně připravených mořských řas.

Vše, co u nás naleznete, prodáváme s láskou a úctou k japonské kultuře.

Požádali jsme naší paní majitelku, aby nám povyprávěla o začátcích Susi.cz. Přečtěte si její zápisky!

V době socialismu...

... u nás neexistovaly suroviny na přípravu japonského jídla, nebyla keramika, hůlky, slovníky, prostě a jednoduše NIC. Přesto těch, kteří asijskou kuchyni milovali, bylo mnoho. A tak jediným jasným bodem na kulinářském nebi byla čínská restaurace ve Vodičkově ulici. Měli zde černá vejce, předkrmy z medúzy, salát z jidášova ucha, krevety v mnoha podobách - no prostě sen. Dostat rezervaci nebylo jen tak a chodilo se sem na tři směny: od 12 do 14, od 18 do 20 a od 20 do 22 hodin. Scházeli se zde také Japonci, kteří pracovali v několika málo firmách, které měly v bývalém Československu zastoupení.

Na univerzitě jsme měli poznatky o japonském jídle pouze z literatury a stejně tak, jako jsme nemohli vidět Zlatý pavilon v Kyótu, nikdy jsme neochutnali opravdové sushi.

Když jsem studovala a kamarádila s jedním japonským studentem češtiny, vařili jsme spolu občas pokrmy, které připravoval ze surovin, které mu posílali z domova. To mě vedlo k tomu, že jsem napsala první místní japonskou kuchařku. "Japonská kuchyně" vyšla v nákladu 100 000 výtisků a byla hned vyprodaná. Byla to úplně první kuchařka o japonské kuchyni, která zásluhou pokrokové redaktorky vyšla v Československu.

Faktem však bylo, že se mohly publikovat pouze recepty ze surovin, které byly k mání v Českoslovenku. A tak jsme nahrazovali nudle ramen špagetami a sójovou omáčku omáčkou worchestrovou.

Po revoluci

Proto hned jak to šlo, tedy hned po revoluci, jsme otevřeli v Michli malý obchůdek. Z Japonska jsem do obchodu přivezla první keramiku, misky na miso, hůlky, ale také slovníky, knihy o výtvarném umění a štětce na kaligrafii. V roce 1990 jsme začali kupovat potraviny od japonských velkoskladů v Německu - tenkrát jsme pro vše jezdili osobně do centrálního skladu v Duesseldorfu a celníkům následně složitě vysvětlovali, co za neznámé pochutiny to dovážíme. V té době opravdové sushi znal málokdo, nebyly dostupné kvalitní ryby, ale my začali vozit dobrou rýži, různé sójové omáčky, koření na kari, sušenky osembe, čaje a podobné nezbytnosti pro přípravu japonské kuchyně.

Velkou propagací japonské kuchyně se také stal pořad Prima vařečka, kterou na TV Prima připravoval Ivan Vodochodský, skvělý kuchař a velký milovník asijské kuchyně. Měla jsem tam tři díly hodinového pořadu o japonské kuchyni, a tak jsme nezůstali jen u sushi, ale vařili jsme tempuru, sukiyaki, smažené nudle soba, polévku misoshiru a další recepty. Japonská kuchyně si nacházela nové a nové příznivce a my nové a nové zákazníky. Často u nás zakotvili také propagátoři vegetariánské kuchyně a my začali prodávat suroviny nejen japonské provenience, ale také thajské, vietnamské, čínské či korejské.

Při své cestě do Koreje jsem pochopila, jak velký rozdíl je mezi těmito dvěma kuchyněmi, i když se zdá, že suroviny jsou si podobné. Japonská čistá chuť je odlišná od výrazně dochucené korejské chuti, což je dáno stravovacími zvyklostmi obou národů po dlouhá staletí.

Dnes

Postupně se i u nás lidé naučili znát pojem sushi a tím vstoupili do světa japonské kuchyně. Zvýšil se počet těch, kteří začali kupovat nattó, nudle konyaku nebo třeba v poslední době velmi oblíbené kimchi. Nemluvě o stoupající oblibě ramen a udon pokrmů.

V posledních letech navíc dochází ke změně jídelníčku i v Japonsku. Není to jen o zdravém životním stylu, kterým Japonci žili odjakživa, ale roli hraje módnost té či oné národní kuchyně, která nechává stopy na japonských pokrmech. Jednou z těchto moderních tendencí je vaření fusion pokrmů, které využívají klasických surovin v nových kombinacích. Typickým příkladem je obliba pokrmů typu poke, o kterých se mluví jako o „havajském sushi“.

V Susi.cz se neustále snažíme přinášet co nejvíce informací o nových směrech v japonské kuchyni, a objednáváme proto z Japonska různé trendy potraviny, se kterými jsme se seznámili přímo na veletrzích potravin v Japonsku. Máme úzké vazby se širokou paletou dodavatelů jak z Japonska, tak také od asijských a evropských výrobců japonských potravin. Důvodem, proč za posledních 10 let výrazně narostl počet japonských firem vyrábějících v Evropě, je důsledek havárie jaderné elektrárny ve Fukushimě. EU po ní nedovolovala dovoz potravin z Japonska. Tak se začal sushi ocet vyrábět v Anglii, sójová omáčka v Holandsku a sake ve Francii.

Japonská kuchyně je stále pokračujícím kulinářkým dobrodružstvím, které přináší nové a nové chutě a nám všem dává příležitost neupadnout do stereotypu, ale kouzlit nová a nová jídla pro potěšení vlastní i přátel. A my všichni, kteří zde pracujeme, milujeme Japonsko, jeho obyvatele a kulturu, která v Japonsku existuje. Jsme rádi, že můžeme být jedním z kamínklů, které stavějí pomyslný most mezi Českem a Japonskem.

Autor: PhDr. Kristina Kopáčková, Edit: Alice Kopáčková