Japonci a mlsání

Když je chuť na sladké

Tradiční japonské sladkosti - wagashi - jsou oproti evropským méně sladké a jejich základní surovinou je většinou rýže. Co do velikosti jsou drobné, co do vzhledu jsou malými uměleckými díly. Velmi typické je jejich servírování s japonským čajem. Když se účastníte čajového obřadu, hostitel vám kromě čerstvě vyšlehaného čaje matcha zaručeně nabídne i maličký zákusek, který vypadá tak krásně, že je vám líto ho sníst. Nesníst ho by však byla velká škoda, neboť chuť wagashi k nasládle hořkému zelenému čaji výborně ladí!

Nejznámějším druhem wagashi jsou mochi, měkké kuličky z rýžové mouky plněné rozmanitými náplněmi, většinou fazolovou marmeládou anko.

Mochi provází Japonce po celý rok. "Zrcadlové mochi" (kagami mochi) - velké tvrdé rýžové bochníky navršené na sebe do komínku - dříve sloužily jako novoroční ozdoby a po Novém roce se rozbíjely kladivem na malé kousky, které se pak pro změknutí povařily a přidávaly do sladké fazolové polévky oshiruko. Dnes se tento rituál ve své původní formě již neprovozuje - kagami mochi v obchodě seženeme ve formě dutých plastových dekorací. Opravdové jedlé mochi nalezneme uvnitř, již předsekané a jednotlivě zabalené.

Na jaře, 3. března na svátek děvčátek, nejen holčičky mlsají růžové sakura mochi plněné ankem a zabalené do mírně slaného nakládaného sakurového listu. 5. května pak slaví svátek všechny děti a kashiwa mochi, cukrovinky pro tuto příležitost, se balí do dubových listů.

Když je chuť na slané

Na čem si v Japonsku pochutnávají, když není chuť na sladké? Jednoznačně boduje japonská směs arare, která je docela známá i v našich končinách. Arare je jedním z mnoha druhů ochucených rýžových krekrů senbei, které se skvěle hodí k pivu či vínu.

Pokud máte chuť zobat něco "nerýžového", vyzkoušejte třeba až lehce návykový křupavý hrášek s příchutí wasabi, krevetové lupínky nebo thajské kokosové chipsy.