Japonci a smažené pokrmy

Japonci milují "fry pokrmy"...

... tedy vše smažené. Nepopsatelnou pochoutkou jsou kaki fry, smažené ústřice. Jejich top sezónou je listopad. Všechny mořské produkty mají svoji sezónu a pro dvě kategorie to platí absolutně: pro rybu fugu a potom právě pro ústřice.

Ne, že by kaki fry bylo v Japonsku jediným pokrmem, který se z ústřic připravuje, ale je velmi populární - na podzim je to rozhodně pochoutka číslo jedna. Japonské kaki = ústřice jsou velké a masité. Připravují se také na ocelových plátech teppan, kdy se do nich nakape omáčka a nechají se vlastně uvařit. Oblíbená je také varianta kaki zapečených v těstíčku.

Podobně jako kaki fry se připravují i ebi fry, tedy smažené krevety.

Neméně oblíbeným smaženým pokrmem v Japonsku je tonkatsu. Tonkastu je velmi podobný nám dobře známému obalovanému smaženému řízku. Co však tonkatsu odlišuje a vynáší do výšin u všech milovníků japonské kuchyně, je speciální japonská strouhanka a také stejnojmenná omáčka Tonkatsu, do které se řízek namáčí.

Panko

Čím to je, že pokud někomu připravíte smažený pokrm "po japonsku", je z něj většinou absolutně nadšený? Tajnou zbraní a tajemstvím senzační chutě smažených pokrmů je jednoznačně japonská obalovací směs Panko. Panko je strouhanka z japonského bílého chleba, která má tu vlastnost, že tolik nevsákne olej. Osmažené pokrmy jsou díky tomu křupavé, ale ne až tak mastné.

Slovo "panko" je směs portugalského výrazu pro chleba "pan" a japonského slova "ko", tedy prášek. Japonci dříve neznali výrobu chleba, a proto pro něj ani neměli vlastní označení. Teprve s příchodem portugalských mořeplavců se naučili chléb jíst a také ho pojmenovat. 

Tempura

Další importovanou dobrotou do japonské kuchyně je tempura. Jedná se o kousky ryb a zeleniny osmažené ve speciálním těstíčku. Recept pochází z portugalského regionu Alentejo, kde je známý pod názvem peixinhos da horta. Do Japonska tento kulinářský výkvět přivezli jezuitští misionáři v 16. století. 

Směs na přípravu těstíčka se skládá hlavně z mouky, škrobu a vajec. Prodává se pod názvem tempurako a stačí ji smíchat s vodou a vytvořit řídké těsto podobné konzistence, jako má těsto na palačinky. Potom už se jednotlivé kousky ingrediencí jednoduše namáčí v těstíčku a následně prudce osmaží v oleji. Fíglem pro dokonalý výsledek je přidání ledu do těstíčka. Tím vznikne velký teplotní rozdíl mezi ledovým těstíčkem a rozpáleným olejem, což zapříčiní perfektní opečení.

Na tempuru jsou v Japonsku přímo specializované restaurace. Podávají desítky chodů dle typu opečené suroviny.

Závěrem se dá říci, že bez Portugalců by v Japonsku neexistovala dvě z dnes nejpopulárnějších jídel japonské kuchyně.