Geppó #41 - Proč Japonci nemluví v metru

Japonské metro a doprava vůbec by mohla mít za synonymum vzor dokonalosti. V zemi, kde se každý den přepravují miliony lidí, by člověk čekal hluk, chaos a spěch. Klid a ticho v dopravních prostředcích i na japonských nádražích tak denodenně překvapí nejednoho turistu. Co za tím hledat? V první řadě pověstnou disciplinovanost Japonců.

Spořádanost na prvním místě

Extrémní přesnost japonské dopravy je všeobecně známá. Pokuty za zpoždění pro strojvedoucí, technologická promyšlenost do posledního detailu, časy příjezdů měřené v sekundách, to vše jsou pro nás věci nemyslitelné. A přesto jsou jen jedním dílkem skládačky, proč japonská doprava tak šlape. Na "vině" je opět japonská nátura, dodržování jasných pravidel. A že o ní nepíšeme poprvé!

Ticho, nevyrušování, respekt ke spolucestujícím, ohledupolnost k okolí, harmonie celku na úkor jednotlivce... to jsou hluboce zakořeněné vzorce chování Japonců, které i v tomto případě hrají prim.

Etiketa v japonském metru

Stejně jako čajový obřad, i hromadná doprava má svůj jasný řád. Na co si tedy při cestování v Japonsku dát pozor?

NERUŠIT

Telefonování nebo zdlouhavé rozhovory jsou tabu. Mobil má v ruce sice skoro každý, ale jen ke psaní zpráv nebo projíždění sociálních sítí. Dokonce i hudba ve sluchátkách musí být nastavena na takovou hlasitost, aby ji neslyšel nikdo další. Každý cestující si chrání svůj osobní prostor, svoji „bublinu", a zároveň respektuje tu cizí. 

NEJÍST, NEPÍT, NESMRKAT

Nejde jen o pořádek, roli opět hraje ohleduplnost. Pachy jídla, zvuky žvýkání či srkání by mohly ostatní obtěžovat.

A stejně jako kdekoliv jinde na veřejnosti, rozhodně nesmrkejte. V Japonsku je smrkání v podstatě zločin. 

NEPŘEDBÍHAT

Japonské vlaky i metro mají na nástupišti jasné vyznačená místa, kde se budou otevírat dveře. A opravdu to funguje! Vlak zastaví na milimetr přesně a všecho skvěle pasuje. Před příjezdem vlaku se proto lidé řadí do front. Dokonce je vyznačeno místo, kde frontu utvořit a kudy budou procházet vystupující, aby do sebe vzájemně nenaráželi. Možná to zní trochu úsměvně, ale i tohle je jeden z důvodů, proč se vlaky ve stanici nezdrží a nenabírají tak zpoždění. Výstup i nástup je otázkou okamžiku a předbíhat tak není potřeba.

NEPŘEKÁŽET

Neblokujte svými zavazadly okolí - kufry táhněte co nejblíž u sebe, batohy sundejte ze zad. Překážet ostatním nesmíte ani vy ani vaše batožiny.

NA ESKALÁTORECH VLEVO

Teda vlastně vpravo, ale to jen v Osace. Stejně jako při čekání na vlak, i na eskalátoru je třeba se spořádaně zařadit to štrůdlu - ve většině japonských měst na levou stranu, pouze Osaka je výjimkou.  Na klasických schodištích najdete šipky určující směr pohybu - jakou stranou nahoru a jakou dolů.

NESEDAT NA SILVER SEATS

Prioritní sedladla pro seniory, těhotné a invalidní jsou prostě pouze pro seniory, těhotné a invalidy. Říká se jim "Silver Seats" a i když je metro naplněné k prasknutí, mladí si tam nesedají.

K problematice Silver Seats se váže i jedna osobní historka naší paní majitelky: "Jela jsem jednou v Osace v metru kolem 11. hodiny dopoledne a metro bylo obsazeno tak akorát, žádné volné místo. Nastoupila shrbená stařenka, tělo do předklonu, sotva šla. Jak jsem zvyklá, hned jsem vylítla ze svého sedadla a chtěla ji pustit sednout. Nejen, že si paní nesedla, všichni cestující mne navíc zpražili šíleným pohledem. Tak jsem celá zmatená na příští zastávce vystoupila a později se ptala kolegy v práci, co se vlastně stalo. Řekl mi, že jsem naráz urazila celý vagon, protože to, že jsem starou paní chtěla pustit sednout, ukazovalo na to, že je podle mě stará a neschopná. To se dotklo její osobnosti a představy o tom, jak působí na okolí. Navíc jsem svých chováním poukázala na to, že jako cizinka mám to vychování, pustit staršího sednout - což ostatní ve vagonu nenapadlo. Takže jsem během jedné vteřiny urazila asi 40 lidí."