Geppó #39 - Proč se Japonci nelíbají na veřejnosti

Když se rozhlédnete po rušné pražské ulici, nejspíš budete mít štěstí a narazíte na zamilovaný pár dokazující si svou lásku vášnivým polibkem. V Tokiu se vám s největší pravděpodobností nic podobného nepřihodí. Líbání na veřejnosti je totiž jedno z japonských tabu.

Nádraží není ložnice

Pro Japonce jsou citové projevy něčím soukromým a intimním, něčím co nepatří do veřejného prostoru. Projevování náklonnosti na veřejnosti je kvůli kulturním návykům, které kladou důraz na veřejnou harmonii a vyhýbání se rušení ostatních, pro mnohé Japonce nemyslitelné. Pro cizí oči je zkrátka líbání příliš rušivé, poutá zbytečnou pozornost, může ostatní obtěžovat.

Ne, že by Japonci nebyli zamilovaní - jen mají jinou představu o tom, co patří domů a co do veřejného prostoru. Zatímco v Evropě může platit "ukazuji emoce = jsem otevřený", v Japonsku platí spíš "ovládám emoce = jsem ohleduplný".

Trocha historie

I v soukromí to ale v Japonsku vypadá trochu jinak než u nás. Nedávný průzkum ukázal, že velká část Japonců svého partnera běžně nelíbá ani doma. Také první manželské políbení japonských novomanželů většinou proběhne polibkem na tvář.

Důvod hledejme v japonské historii. 

Předpokládá se, že líbání v Japonsku neexistovalo až do období Meiji a mnoho Japonců se s polibkem poprvé setkalo až prostřednictvím knih nebo uměleckých děl západních autorů. Důkazem je i fakt, že Japonci nemají žádné svoje slovo pro "polibek". Výraz vycházející z kanji, který by měl s polibkem korespondovat, totiž neznačí nic romantického - dá se kulantně popsat jako "olizovat rty". Proto se Japonci inspirovali angličtinou a dnes pro polibek používají slovo "kisu".

Ukázkou, že Japonci nebyli na líbání zvyklí, je i příklad z roku 1930. V té době vznikla ve městě Kurashiki Oharova galerie, první muzeum západního umění v Japonsku. Byla zde vystavována převážně díla francouzských umělců a měla se zde objevit i socha Augusta Rodina Polibek, kde se dvojice mladých nahých lidí vášnivě objímá a líbá. To v Japonsku bylo naprosto nepřípustné, a proto nejdřív padl návrh, aby se celé obličeje sochy zahalily. Nakonec však dílo Rodina vůbec vystaveno nebylo.

Líbání tabu, sexualita všude

Nebylo by to Japonsko, aby i v tomto ohledu nepanoval jistý paradox. Erotické hračky na pultech obchoďáků, manga a anime plné otevřené sexuality, téměř pornografické kresby Shunga z 18. století nebo lechtivé dřevoryty Ukiyo-e z doby ještě dřívější. Se sexualitou se v Japonsku na rozdíl od líbání setkáte na každém kroku.

Jde to ale snadno "po japonsku" vysvětlit: sexualita v umění nebo zábavě patří do světa, do kterého vstupujete dobrovolně. Když čtete mangu nebo jdete do daného obchodu, víte, co vás čeká. Nikdo vám nic nenutí. Líbáním na veřejnosti ale vnucujete intimitu lidem, kteří o ni nestojí. A právě to je problém.

Co dalšího v Japonsku na ulici nedělat?

- Během chůze rozhodně nejezte. Když už to nejde jinak, aspoň se postavte někde bokem, mimo hlavní pěší koridor. Jídlo by totiž mohlo zašpinit oblečení kolemjdoucích.

- Nekuřte. Kouření na ulici je zakázáno, je nutné využít vyhrazené prostory pro kuřáky.

- Foťte jen sebe. Japonské zákony na ochranu soukromí, co se týče fotografování, jsou dost přísné.

- Pokud máte zavazadla, dávejte dobrý pozor, aby neblokovala cestu ostatním.

- A nikdy nesmrkejte! Veřejné smrkání patří v Japonsku do kategorie "never ever". Se svými bakteriemi se vypořádejte sami, ne před ostaními. Raději popotahujte nebo se dojděte vysmrkat na toaletu.
 

Autor: PhDr. Kristina Kopáčková, Edit: Alice Kopáčková