Geppó #38 - Proč Japonci používají razítka

I Japonsko je zemí paradoxů. Nevěříte? Jeden příklad za všechny: Japonci jsou leadery v technologickém pokroku, zejména v robotice, vysokorychlostní železnici a obnovitelných zdrojích. Přesto jsou to právě Japonci, kteří dodnes místo podpisu používají vyřezávané dřevěné razítko. 

Japonská razítka Hanko jsou považována za prezentaci individuality každého  jedince. V razítkách se snoubí úcta k tradicím a obdiv k mistrovství výtvarného umění a každý Japonec má své vlastní osobní razítko, které se dá jen těžko zfalšovat. Razítka jsou rodinným pokladem, dědí se z generace na generaci a kromě tradiční kaligrafie se do nich promítají i moderní prvky - třeba stylizované Lucky Cat, výjevy z manga nebo anime.

O japonském razítku

V Japonsku jsou razítka nejčastěji označována jako Hanko či Inkan. Oba výrazy značí osobní pečeť nebo razítko, kterým člověk podpisuje dokumenty. Hanko je výraz používaný v běžné mluvě, inkan znamená spíš název značky nebo otisku, který razítko zanechává.

Hanko obvykle obsahuje jméno vyryté znakem kanji, má kulatý, oválný nebo čtvercový tvar o průměru cca 2 cm a může být vyrobeno z různých materiálů - dřeva, kamene nebo i plastu. Dodává se ve tvaru tyčinky podobné rtěnce a je tak velmi skladné. Nejčastěji tiskne červeně, ale existují i jiné barevné varianty.

Hanko využívají nejen fyzické osoby místo svého podpisu, ale plošně se používají také firemní razítka - což je běžné i u nás.

Trocha historie

Tradice používání pečetí vznikla v Číně a Koreji a odtud se v 8. století přenesla do Japonska, kde se pečeti Inkan nebo Jitsuin začaly používat k ověřování dokumentů. V pečetích byl obsažen rodinný znak nebo erb a pečeť byla používána pro celou rodinu.

V období Edo zavedl šógunát kontroly používání razítek, a proto se razítka začala vyrábět podle přísných pravidel. V období Meiji se společnost modernizovala a místo rodinných začala vznikat razítka jednotlivců.

Dnes se Hanko používá každodenně. Japonci s jejich pomocí přebírají poštu nebo balíčky, podepisují bankovní dokumenty, pořizují výpisy z obchodního rejstříku a podobně. Existují neregistrovaná razítka pro neformální situace, k podpisu oficiálních dokumentů však musíte mít své Hanko registrované na úřadech.

Razítko jako suvenýr

Razítka v Japonsku však bodují i jako sběrači vzpomínek. Nejen pro turisty, ale i pro samotné Japonce. Na mnoha svatyních, chrámech, turistických atrakcích a dokonce i ve většině stanic metra najdete malý stolek s razítkem s originálním motivem daného místa. Stačí mít u sebe zápisník a můžete si zdarma odnést minisuvenýr. A zdaleka se nejedná jen o dobrodružství pro děti! Mnoho dospělých Japonců si vede „razítkový deník“ a s hrdostí jej postupně plní. Každé razítko je trochu jiný příběh, drobný otisk okamžiku.

Praktický podtext?

Zastánci japonských razítek často zmiňují rychlost a jednoduchost použití. Je fakt, že podepsat se podle bankovního podpisového vzoru nás Čechy občas může pěkně potrápit. Na některých japonských webech se dočtete, že razítka slouží jako doklad identity a jejich použití je bezpečnější než vlastnoruční podpis. Dávají pocit jistoty, že byl dokument skutečně schválen tím, kým bylo potřeba.

V kontextu digitální doby, kdy se napodobání všeho stává realitou, začíná však toto tvrzení pokulhávat.

A tak i v Japonsku je aktuálně cítit tlak na odstranění závislosti na fyzickém razítku, které se nutně stalo zastaralým.

Proto až se příště ocitnete v Japonsku a uvidíte červený otisk razítka místo podpisu, oceňte tuhle kombinaci tradice, identity, právní praxe a kultury. Je možné, že za pár let už budou Hanko historií.

Autor: PhDr. Kristina Kopáčková, Edit: Alice Kopáčková