Geppó #37 - Proč Japonci nedávají spropitné

Když se v Japonsku pokusíte číšníkovi nějak přilepšit, asi vás nenechá odejít a poběží za vámi. Ne snad proto, že by chtěl víc - bude vám ho chtít vrátit. Proč je spropitné v zemi vycházejícího slunce vnímáno jako faux pas?

Pokud jedete do Japonska poprvé, připravte se na spoustu drobných kulturních překvapení. Jedním z těch, které turisty trochu zmate, je fakt, že se v Japonsku nedává spropitné. V podstatě nikdy. Žádné drobné pro obsluhu v restauraci, žádné "to nechte" v obchodě, žádné zaokrouhlení částky taxikáři. A pokud to přece jen zkusíte, nejspíš za vámi dotyčný s úklonou poběží, aby vám vaše peníze s omluvou vrátil.

Perfektní služba je samozřejmost

V Japonsku se na poskytování služeb pohlíží úplně jinak než třeba v Evropě nebo USA. Každá práce má být vykonána perfektně a s respektem, bez ohledu na to, kolik zákazník zaplatí navíc. Japonská filozofie omotenashi – tedy upřímná, nezištná pohostinnost – vychází z myšlenky, že host má dostat tu nejlepší možnou péči automaticky a ne proto, že by si ji připlatil.

Kořeny tohoto přístupu sahají hluboko do historie. Koncept omotenashi znamená, že člověk dává druhému to nejlepší, co může, bez očekávání protislužby. Je to filosofie, která v Japonsku prostupuje vším, od tradičního čajového obřadu po zákaznický servis v moderním hotelu.

Z toho důvodu se i cena služeb nastavuje tak, aby v ní už bylo vše zahrnuto. Číšník, taxikář nebo hotelová pokojská jsou placeni férově a nepotřebují si přivydělávat spropitným. Bezchybný servis je prostě standard, ne bonus.

Když dýško spíš urazí

V Japonsku může spropitné působit dokonce nezdvořile. Japonci mají rádi přesnost a jasná pravidla. Myšlenka, že by měl host zvažovat, kolik přihodit, jestli dal moc nebo málo, by ho mohla zbytečně zatěžovat – a tím vlastně kazit zážitek ze služby.

Spropitné navíc může být vnímáno i jako náznak, že služba nebyla dost dobrá. Symbolika je jiná než u nás – místo „děkuji, odvedli jste skvělou práci“ to může číšník číst jako „musíš si přilepšit bokem, protože ti firma asi moc neplatí“. A tím vlastně host nevědomky naznačí, že pochybuje o profesionalitě obsluhy nebo celého podniku.

Přesto i v Japonsku existují drobné výjimky. Například v luxusních hotelích nebo tradičních ryokanech hosté občas nechávají malé poděkování – třeba pod polštářem. Malý dárek, děkovný dopis nebo drobný obnos je však vždy pečlivě vložen do čisté obálky, nikdy nezůstane ležet jen tak.

Když Japonci cestují do zahraničí

Právě spropitné v cizině bývá pro Japonce největším zdrojem stresu. Mnozí Japonci to sami popisují jako největší kulturní šok z celého cestování. Větší než třeba jazyková bariéra nebo zorientování se v dopravě. V zemích, kde se spropitné dává běžně až povinně, se často cítí nejistí – kolik je „tak akorát“? Proto jsou šťastní, když se o to postará cestovní kancelář a dýška pro řidiče nebo průvodce se vyplácí hromadně.

A pokud se do předání spropitného přeci jen pustí Japonci sami, často to může vyústit v rozpačitou situaci. Kdysi se skupina Japonců na dovolené skládala na společný tuzér pro průvodce. Když ceremoniálně a s úctou sobě vlastní předávali obálku s vybranou částkou, průvodce byl poněkud zmatený, proč zanechání obvyklého dýška proběhlo, jako kdyby přebíral čestné ocenění.

Proto, pokud se chystáte do Japonska, nechejte peněženku v klidu. Největší spropitné, které můžete předat, je úsměv, poděkování a respekt k místním zvyklostem.

Autor: PhDr. Kristina Kopáčková, Edit: Alice Kopáčková