Geppó #37 - Proč Japonci nedávají spropitné

Když se v Japonsku pokusíte nechat dýško, možná za vámi číšník doslova poběží – ale ne proto, že by chtěl víc. Bude vám ho chtít vrátit! Proč je spropitné v zemi vycházejícího slunce vnímáno jako faux pas, a jak Japonci dávají najevo vděčnost jinak?

Když přijedete do Japonska poprvé, připravte se na spoustu drobných kulturních překvapení. Jedním z těch, které nejvíc mate cizince, je fakt, že v Japonsku se nedává spropitné. Ano, opravdu – žádné drobné pro číšníka, žádné „keep the change“. A pokud to přece jen zkusíte, nejspíš za vámi obsluha s úklonou poběží, aby vám vaše peníze s omluvou vrátila.

Perfektní služba je samozřejmost

V Japonsku se na poskytování služeb pohlíží úplně jinak než třeba v Evropě nebo USA. Každá práce má být vykonána perfektně a s respektem, bez ohledu na to, kolik zákazník zaplatí navíc. Japonská filozofie omotenashi – tedy upřímná, nezištná pohostinnost – vychází z myšlenky, že host má dostat tu nejlepší možnou péči automaticky, ne proto, že by si ji „připlatil“.

Kořeny tohoto přístupu sahají hluboko do historie. Koncept omotenashi znamená, že člověk dává druhému to nejlepší, co může, bez očekávání protislužby. Je to filosofie, která prostupuje vším – od čajového obřadu po zákaznický servis v moderním hotelu.

Z toho důvodu se i cena služeb nastavuje tak, aby v ní už bylo vše zahrnuto. Číšník, taxikář nebo hotelová pokojská jsou placeni férově a nepotřebují si přivydělávat spropitným. Perfektní služba je prostě standard, ne bonus.

A možná právě v tom je tajemství japonské pohostinnosti – dokonalost bez dýška.

Když dýško spíš urazí

V Japonsku může spropitné působit dokonce nezdvořile. Japonci mají rádi přesnost a jasná pravidla. Myšlenka, že by měl host zvažovat, kolik přihodit, jestli dal moc nebo málo, by ho mohla zbytečně zatěžovat – a tím vlastně kazit zážitek ze služby.

Spropitné navíc může být vnímáno i jako náznak, že služba nebyla dost dobrá. Symbolika je jiná než u nás – místo „děkuji, odvedli jste skvělou práci“ to může číšník číst jako „musíš si přilepšit bokem, protože ti firma asi moc neplatí“. A tím vlastně host nevědomky naznačí, že pochybuje o profesionalitě obsluhy nebo celého podniku.

Přesto i v Japonsku existují drobné výjimky. Například v luxusních hotelích nebo tradičních ryokanech hosté občas nechávají malé poděkování – třeba pod polštářem. Malý dárek, děkovný dopis nebo drobný obnos je však vždy pečlivě vložen do čisté obálky, nikdy nezůstane ležet jen tak.

Když Japonci cestují do zahraničí

Právě spropitné v cizině bývá pro Japonce největším zdrojem stresu. Mnozí Japonci to sami popisují jako největší kulturní šok z celého cestování. Větší než třeba jazyková bariéra nebo zorientování se v dopravě. V zemích, kde je dávání spropitného běžné, se často cítí nejistí – kolik je „tak akorát“? Proto jsou šťastní, když se o to postará cestovní kancelář a dýška pro řidiče nebo průvodce se vyplatí hromadně.

A pokud se do předání spropitného přeci jen pustí Japonci sami, často to může vyústit v rozpačitou situaci. Kdysi se skupina Japonců na dovolené skládala na společný tuzér pro průvodce. Když ceremonálně a s úctou sobě vlastní předávali obálku s vybranou částkou, průvodce byl poněkud zmatený, proč předání obvyklého dýška proběhlo, jako kdyby přebíral čestné ocenění.

Proto, pokud se chystáte do Japonska, nechejte peněženku v klidu. Největší „spropitné“, které můžete dát, je úsměv, poděkování a respekt k místním zvyklostem.