Geppó #36 - Proč v Japonsku chybí odpadkové koše

Kráčíte rušnou tokijskou ulicí, v ruce kelímek od matcha latte a najednou zjišťujete, že odpadkový koš nikde. Ani za rohem, ani u stanice metra, koše prostě zmizely jako ninjové v mlze. Realita, která v Japonsku překvapí každého neinformovaného turistu. Na důvody, proč koše na ulicích chybí, se podíváme právě teď.

Spouštěč: útok sarinem

Jednou z nejvýraznějších příčin, proč v Japonsku zmizely z ulic odpadkové koše, byl bezesporu útok plynem v tokijském metru. 20. března 1995 spáchala sekta Aum Shinrikyo teroristický útok - během ranní špičky členové sekty vypustili v Tokiu sarin na 5 různých místech v prostorách metra. Při útoku bylo zabito 12 lidí a tisíce potřebovaly lékařské ošetření, někteří s trvalým poškozením zraku. A protože jedním z míst, kam sarin pachatelé umístili, byly odpadkové koše, většina veřejných popelnic byla z měst odstraněna.

Přesto jsou tu chodníky čisté tak, že byste z nich téměř mohli jíst. Jak to?

Samurajové v srdci

Japoncům jsou od malička vštěpovány hodnoty, které dnes možná v Evropě trochu vyšly z módy: čistota je nejen o řádu, ale i o respektu k ostatním; osobní odpovědnost je na prvním místě. V Japonsku se od každého očekává, že se o svůj odpad postará sám, každý má prostě za úkol vzít si svůj odpad s sebou. Až tedy v Japonsku vyrazíte na první průzkum okolí, nezapomeňte si do batůžku přibalit sáček na odpadky.

Pečlivé třídění

A co pak s odpadky doma? Japonci jsou mistři ve třídění. Jakmile přijdou domů, rozdělí odpadky do patřičných třídících pytlů. Nemají to úplně jednoduché, japonská klasifikace odpadu je velmi podrobná - rozlišuje se třeba nespočet druhů papíru, od ubrousků, přes obaly od dortů, až po papír na psaní. Splést se ale nikdo nechce. Dá-li totiž někdo omylem do pytle něco, co tam nepatří, a nebo si splete den svozu dané kategorie odpadu, hrozí, že bude vyhlášen tlampačem na celou ulici.

Třídění je zkrátka v Japonsku stejně svaté jako ranní rituál čištění zubů. Japonci znají recyklaci většinou lépe, než své sousedy.  A protože se pečlivě třídí i v kancelářích, restauracích a jiných provozech, směsného odpadu je v Japonsku naprosté minimum.

Uklízečka? Jen v hotelu.

Ačkoliv je v Japonsku obecně velmi čisto, početné zástupy uklízeček a uklízečů mezi japonskými profesemi nehledejme. Třeba ve školách si děti uklízejí samy. Dbají o čistotu učeben i chodeb bez cizí pomoci. Podobně je tomu i v jiných objektech, a s nadsázkou tak lze říct, že na uklízečku natrefíte jenom v hotelu. 

Speciální kategorií jsou také lidé bez domova. V Japonsku jsou často označováni jako "lidé z krabic" a jsou trochu jiného ražení než obvyklí bezdomovci v Evropě. Chovají se tiše a nenápadně, celý svůj majetek stěhují v krabicích. Den tráví různorodě a večer chodí uklízet do průchodů a nákupních pasáží, kde od majitelů restaurací za úklid a odstranění krabic dostávají jídlo.

Dílků do skládačky, proč v Japonsku nejsou potřeba veřejné popelnice a městská prostředí se přesto daří udržovat v příjemné čistotě, je víc. Ve zkratce lze ale japonský úspěch shrnout třemi hesly: osobní zodpovědnost, kolektivní slušnost a respekt k prostoru a k přírodě.

Autor: PhDr. Kristina Kopáčková, Edit: Alice Kopáčková