Geppó #35 - Proč jsou Japonci tak zdvořilí

Japonci vynikají svou zdvořilostí. Nikdy neříkají ne, vyhýbají se jakýmkoliv konfliktům a slušnost a formálnost je pro ně zásadní hodnotou. Proč tomu tak je a odkud se japonská zdvořilost bere? Tomu jsme se podívali na zoubek v tomto vydání Geppó.

Zdvořilost jako soubor pravidel chování

Japonci jsou známí svou téměř nadpozemskou zdvořilostí – klanějí se, omlouvají se, děkují i za to, že jim šlápnete na nohu. Ačkoliv jsou Japonci obecně čestní lidé, za jejich zdvořilostí hledejme nejen přirozenost, ale také silný vliv výchovy, historie a úcty k japonské kultuře.

Japonská zdvořilost je něco jiného než srdečnost. Je to naučená etiketa, která dává návod, jak jednat s druhým. Říká se, že Japonci v sobě nemají vřelost, zato mají velkou vstřícnost vůči ostatním. Jsou vždy ochotní pomoci tam, kde je to potřeba. Jejich slušnost je něčím, co každého cizince na Japonsku přitahuje, je to něco, proč se v Japonsku člověk cítí dobře.

Kde je japonská zdvořilost nejvíc patrná?

Způsob komunikace

Japonci se většinou nemračí, na tváři mají stálý úsměv, za kterým skrývají skutečné pocity. Ty vyjeví jen velmi blízkým osobám. Dokonce i způsob mluvy je u Japonců striktně daný, Japonci mají na výběr minimálně z těchto tří forem komunikace:

ZDVOŘILÁ JAPONŠTINA

Označuje se jako "teineigo" a je nejzákladnější formou zdvořilého jazyka. Je nejběžnější a používá se k prosté formálnosti, bez ohledu na konkrétní osobu, se kterou hovoříte.

UCTIVÁ JAPONŠTINA

Nazývá se "keigo". Používá se vůči přímým nadřízeným, důležitému zákazníkovi nebo třeba profesorovi. Keigo užívá jiná slova než teineigo, gramatika je víc propracovaná, plná dvouznakových složenin.

DŮVĚRNÁ JAPONŠTINA

Důvěrnou japonštinou se hovoří jen mezi kamarády, v rodině nebo mezi partnery. Je oproštěna od zdvořilostních předpon a přípon, věty často působí jako nedokončené. Někdy se používají slova přejatá z angličtiny, která se ovšem zkracují, a pro náhodného pozorovatele je tak někdy docela oříšek porozumět doslova.

Poklona nejen při pozdravu

Poklona je základním kamenem společenského chování v Japonsku. Podobně jako u nás vyjádříme úctu podáním ruky, v Japonsku je pozdrav doprovázený poklonou. Čím hlubší poklona, tím větší respekt. Při běžném setkání tedy postačí mírné pokývnutí hlavy, pokud se však setkáte s někým pro vás nebo pro společnost důležitým, způsob a délka poklony vyjádří míru vaší úcty.

Ale pozor, Japonci využívají poklonu nejen při pozdravu. Klaní se, i když děkují, omlouvají se nebo prosí o laskavost. Právě proto asi cizinci poklonu vnímají jako největší důkaz japonské zdvořilosti. 

Smysl pro tým

Jedním z klíčových důvodů japonské zdvořilosti je hluboce zakořeněný smysl pro pospolitost. Japonci byli po staletí zemědělskou společností, kde přežití záviselo na spolupráci a harmonii ve vesnici. A i když dnes už většina z Japonců rýžová pole neobdělává, princip se nezměnil – hlavně nikoho neobtěžovat a upřednostnit úspěch kolektivu před svými vlastními touhami.

Strach ze studu

Dalším dílkem do skládačky extrémní japonské zdvořilosti je silně zakořeněný pocit studu. Udělat něco, co by mohlo ostatním připadat nepříjemné nebo neuctivé, je v Japonsku něco jako sníst sushi vidličkou – technicky to jde, ale všichni vás za to odsoudí. A protože Japonci nechtějí být tím, kdo ruší harmonii, snaží se být vždy milí, skromní a ohleduplní.

Pilné trénování od mala

Bylo by hezké si myslet, že se Japonci super zdvořilí už rodí. Ale není tomu tak. Už ve školkách se děti učí společně uklízet, zdravit učitele, uklonit se u dveří a čekat, až na ně přijde řada. Takže když dospějí, je pro ně naprosto normální, že se v autobuse nemluví, do telefonu se šeptá a že pozdrav má být uctivý.

Zdvořilost na každém kroku

Japonská slušnost je doslova všudypřítomná a často se projevuje způsoby, které turista na první pohed nerozpozná. Tady je pár příkladů:

Ticho v hromadné dopravě - telefonování s hlasitým odposlechem? Sjíždění videí bez sluchátek? Bujaré rozhovory a hurónský smích? To, na co jsme zvyklí v pražském MHD, v Japonsku neuslyšíte. Z respektu k ostatním cestujícím se Japonci přepravují maximálně tiše.

Na obalu záleží - Japonci milují krásné balení, protože věří, že pečlivě zabalený dárek je výrazem úcty k obdarovanému. Rozdělit se se svačinou tak může znamenat použít tři vrstvy papíru, stužku a ochranný obal proti vlhkosti. 

Ne? Ne! - když Japonci něco nechtějí nebo nesouhlasí, raději řeknou "chotto", tedy trochu. Přímé odmítnutí je považováno za nezdvořilé. 

Roušky v kurzu - u nás je odstartoval až Covid, v Japonsku jsou běžné při jakékoliv známce nachlazení.

Vizitka má svou váhu -  nabízí vám Japonec svou vizitku? Rozhodně ji neohýbejte ani neukládejte do zadní kapsy. Pro Japonce není vizitka jen papírem s kontakty, předává i přijímá se oběma rukama a musí se s ní nakládat s náležitou úctou.

I když se japonská zdvořilost může zdát přehnaná, má své kouzlo a rozhodně je nedílnou součástí japonské kultury. A jako takovou bychom ji my, milovníci Japonska, měli respektovat.

Autor: PhDr. Kristina Kopáčková, Edit: Alice Kopáčková