Houby v asijské kuchyni

Sbírání hub v Japonsku

Houby jsou v japonské a asijské kuchyni zastoupeny opravdu hojně - téměř všechny jsou však pěstovány uměle. Jediné houby, které v Japoncích vyvolávají adrenalin při sbírání, jsou houby matsutake (čirůvka větší). 

Japonské lesy nejsou tak krásné, jako lesy české, jsou velmi kopcovité a na procházky v podstatě nevhodné. Opravdoví milovníci hub matsutake se přesto v sezóně vydávají do kopců, aby se vrátili se skrovným úlovkem, který se rovná zlatu.

Matsutake jsou nesmírně aromatické a jídlu dodají jedinečnou chuť.

Mezi další houby, v Evropě ne tolik známé, patří houby shimeji (líhovec moučný) často rostoucí na spadlých stromech o moře, a houby enoki (penízovka sametonohá). Houby obecně se v asijské kuchyni používají do nudlí, polévek nebo do jídel typu nabe.

Evropské bestsellery - shiitake a jidášovo ucho

Houby shiitake jednoznačně patří mezi houby oblíbené po celém světě. Říká se o nich, že mají protirakovinové účinky. Jsou skvěle aromatické - ty sušené dokonce ještě víc, než čerstvé. Hodí se k nudlím i do polévek, jedním z oblíbeného využití čerstvých shiitake je i pokrm zvaný chawanmushi (čawanmuši), neboli hrneček připravený v páře. Je to vaječná sedlina, do které se přidává kousek kuřecího masa, pokrájená houba shiitake a kousek zelené bylinky. Vajíčko s ingrediencemi se ochutí vývarem dashi a v hrnečku se nechá v páře do té doby, než se vejce srazí. Je to oblíbené dětské jídlo, které však často nechybí ani v dospěláckém menu.

Houba jidášovo ucho je známá z čínské kuchyně, ale i v Japonsku je hojně využívána. Kdysi v Praze existovala úžasná čínská restaurace ve Vodičkově ulici a tam jsme se poprvé s houbou jidášovo ucho seznámili. Dělali z ní výborný salát ze spařeného zelí. Jidášovo ucho roste také v našich lesích na starých stromech, je však velkým tajemstvím, kde přesně ho najít :-).

Na závěr osobní zážitek naší paní majitelky

"Chození na houby, tak jako se to dělá u nás, Japonci neznají, a proto když japonské kolegy nebo kamarády vezmete v Čechách do lesa, je to pro ně naprosto úžasný zážitek, který překoná návštěvu jakéhokoliv zámku či jiné pamětihodnosti. Neznají jedovaté houby a proto se s každou houbou chodí za vámi radit, zda je jedlá nebo ne. Jednou jsem vzala japonskou delegaci, vracející se z jednání, na chvíli do lesa. Pánové v oblecích a v lakýrkách se rozběhli po mechu a u každého nálezu radostně výskali. V restauraci nám potom z našeho úlovku připravili smaženici a smažené hříbky a v závěrečné zprávě o pobytu v České republice byla největší část věnována našemu malému houbařskému výletu."